Sametový pochod
18. listopadu jsme se pokusili se Žabáky založit novou tradici tzv. sametových pochodů, pořádaných u příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii. Nevíme, zda se opakování pochodů ujme, neboť jak se někteří již ten den vyjádřili, rozhodně příští rok nemají čas. Třeba se nás pár, kteří už na bolest nohou zapomněli, sejde. I článek je psán s časovým odstupem z důvodu, aby někoho při čtení nebraly křeče do lýtek.
S chutí do chůze se nás sešlo celkem dost: náčelník Roman, pěší vedoucí Jirka, Edita, Kája, Vláďa (tušící slunce, vyrazil ve slunečních brýlých), Jana, Dáša, Pavlínka, Robert, Soňa, Vojta, Jirka G. s Naďou, Marie S., Emil s manželkou Lenkou.
Naším prvním cílem byl židovský hřbitov u Arnoltova, o kterém mnozí z nás věděli, ale nikdy ho nenavštívili.
Zde se od nás oddělili Vojta s Robertem a odebrali se pěšky zpět do Šabiny. Naše další cesta pokračovala směrem k oboře Studánka. Od hřbitova jsme začali stoupat po pastvině k nelibosti jejích "hovězích" obyvatel. Pavlínka nedaleko postávajícím kravám a býkům navíc mávala před očima naší, červenou barvu obsahující, vlajkou.
Emil s Lenkou nasadili velmi prudké (alespoň s ohledem na netrénovanou část pochodujících) tempo. V té chvíli přestal bavit výlet Dášu, neboť si nemohla při chůzi již s nikým vyprávět, natož kouřit. A tak jsme manžele Hošmanovi nechali běžet napřed, doufajíc, že si s nimi později opečeme buřty. Nutno podotknout, že jsme je od této chvíle již nespatřili a v době našeho opékání už byli doma.
Cesta ubíhala dále v poklidnějším tempu, takže jsme konečně mohli rozeznávat i jednotlivé stromy. U obory jsme rozdělali oheň a hladoví se těšili na výborné, Jirkou zakoupené, špekáčky. Ti větší z nás se několikrát praštili do hlavy o přístřešek nad stolem, což ačkoli muselo bolet, při pátém udeření se za sebou vyvolávalo všeobecné veselí. Zde na kopci na nás také začalo svítit slunce a svět byl mnohem barevnější.
Po naplnění žaludků jsme se sice s většími obtížemi, ale přece, vydali dál. Při chůzi na silnici jsme potkali také pár aut a řidiči nevěřícně hleděli na partu s vlajkou, demonstrující zřejmě v lese, aby je nikdo neviděl.
Další zastávku jsme udělali na Dvorečkách u Zlaté a pak už téměř bez ustání pokračovali k našemu dalšímu cíli - Čertovu mlýnu.
Před Kolovou to vypadalo, že ztratíme další účastníky - Jirku s Naďou, kteří se tvářili, že počkají na autobus, jedoucí zřejmě někdy v pondělí ráno. Překvapili nás tím, že statečně, chvíli po nás i oni dorazili do hospody. Obdiv patří také Pavlínce, která jako nejml. turista cestu zvládla velmi dobře.
Na Kolové se k nám přidal také nečlen, ale snad stále příznivec našeho sdružení, Štefan s jeho Jennie. Oba jsme je radostně přivítali.
Z Čertova mlýna do Šabiny jsme se vydali ještě v poněkud menším složení: Štefan, Kája, Vláďa s Janou, Marie, Jirka a Soňa. A protože Štefan na procházce nebyl a byl odpočatý, vzal nás delší, zato horší cestou domů.
Na konci ukazoval Kájův "tachometr" ujitých cca 20 km. Byl to příjemný podzimní zážitek, který si doufejme po vytěsnění vzpomínek na bolest nohou zase příští rok zopakujeme.
Na této fotografii je znát, že jsme si ušoupali nohy až k tělu 
A ještě zbylé fotografie
