Pouť na Říp
20. dubna jsme se vypravili na jeden z našich vzdálenějších výletů, tentokrát na horu Říp. Sešli jsme se po 7. hodině ranní v hojném počtu na snídani ve Staré hospodě. Bylo to velmi příjemné, neboť Edita upekla skvělou bábovku, Jirka dokonce české buchty a Roman vařil výbornou kávu. Výčtem zúčastnivších se nebudu tyto stránky zatěžovat, bylo nás totiž celkem 21. Ze skalních Žabáků s námi nejel pouze Ríša a náčelník Roman.
"To bude dlouhá cesta, když to vede Jirka" pravil na rozloučenou náčelník a náš pěší vedoucí vydal pokyn - ke strojům. Jelo nás celkem pět vozidel a všichni respektovali pravidla jízdy v koloně, včetně toho, že nejrychlejší auto, řízené Petrem S. jelo jako poslední.
První zastávku jsme udělali v Krušovicích, kde jsme si dali kávu, jejíž chuť napovídala, že ve spolku měli zavříno a tudíž byla nejspíš od žida. Děti nakrmily ryby a téměř ucpaly jezírko rohlíky, které na rozdíl od kávy chutnaly dobře.
Po cestě pak nastala pro vedoucího naší výpravy horká chvilka, když ho spolucestující Vlasta svedla z cesty, kterou znal a on se jednu chvíli vzdalujíc od Řípu obával další "delší" cesty, což by se určitě neobešlo bez našich jízlivých poznámek. Naštěstí všechny cesty vedly k památné hoře a tak jsme se mohli vydat po stopách praotce Čecha a jak poznamenal Robert, také po stopách praotců jiných národností, které se na mlékem a strdím oplývajícím území usadily.
Nahoře na hoře (Říp = hora) jsme se po vydýchání 1300 m dlouhé cesty občerstvili, Pavlínka nám osvětlila základní údaje, já jsem připomněla některé historické věštby, prohlédli jsme si rotundu sv. Jiří a sv. Vojtěcha, vyfotili se a vydali se z kopce dolů.
Oběd (a pro délku přípravy i odpolední svačinu) jsme absolvovali v místním hostinci Pod Řípem. Nikdo hlady neumřel, ačkoli na to zejména naši mladší účastníci vypadali a tak jsme mohli pokračovat návštěvou Vodního hradu v Budyni nad Ohří.
Vodu jsme sice okolo něj nenašli, zato milou průvodkyni, kterou prozkoušela ze znalostí dějin svými dotazy Pavlínka.
Do Šabiny jsme postupně dorazili v pořádku a den zakončili labužnickým zážitkem při pojidání vepřových kolen, která pro nás Roman připravil.
