Prvomájový cyklovýjezd
Na 1. máje jsme se již potřetí (se Žabáky) vydali na výjezd do Stebnice a SRN. Tentokrát byla účast poněkud menší. Zejména já (SP) jsem po příchodu do Staré hospody byla poněkud šokována. Přítomno totiž bylo pouze 5 zdatných mužských cyklistů. Pokusila jsem se svou účast na výletě vyměnit s Romanovo uklízením, ale bezúspěšně.
Jeli jsme tudíž ve složení: vedoucí cyklistické sekce Kája, dále Eman, Pišta, Vláďa, Jirka a za družstvo žen a méně zdatných - Soňa. Roman nás na cestu vybavil šátky a brýlemi. Jemu je věnována reklamní fotografie ze Stebnice.
Počasí bylo poměrně chladné, okolo 10 °C, foukal však vítr do zad, takže se cestou k Jesenici jelo poměrně příjemně. Před Stebnicí jsme potkali skupinku cykloturistek, kterou se, dle svých slov, pokusil Kája marně nalákat, ať jedou s námi.
Ve stebnickém kempu zavládl opět duch doby minulé. Vyslechli jsme část projevu soudruha Milouše Jakeše, zaposlouchali se do ruských písní, vyfotili exponáty, naše řady rozšířil ještě jeden muž - pan Jiří z Kynšperka a vydali jsme se dál.
Zimou ztuhlé svaly nám zahřál kopec do Lipové a hlavně vidina dalšího zastavení, tentokrát v Doubravě.
Všichni bez rozdílu jsme si objednali moc dobrou gulášovou polévku a pivo. Zatímco zde měli pěkné stabilní půllitry, totéž se nedá říct o talířích, neboť se mi podařilo ihned po donesení polovinu polévky vylít. A nebo že by to snad opravdu bylo mou šikovností.
Po zahnání hladu jsme vyrazili vstříc nejhoršímu kopci na cestě - na Mýtinu. Zde jsem konečně splnila, co jsem Vláďovi od začátku slibovala a na co se několikrát ptal, kdy to nastane, totiž že budu tlačit kolo.
Uklizeným Neualbenreuthem jsme projeli až k pstruhovým rybníčkům. Čekala nás milá paní hospodská, která si z předchozích návštěv pamatovala zejména Romana. Pravděpodobně jsme jí řekli, že nemohl přijet,neboť pracuje. Naše společné cizojazyčné vybavení (Jirka vysvětlil paní domácí, že se domluvíme zejména česky, rumunsky a rusky) nám dovolilo obšírněji pohovořit o tom odkud jsme a jaké je počasí.
Po tomto občerstvení jsme se rozjeli zpátky. Ve Stebnici jsme zastavili jen krátce a zanechali tu Chucka s Emanem, kteří měli trochu větší žízeň.
Vítr se během dne neotočil a chvilkama jsem měla pocit, že tentokrát budu tlačit kolo i z kopce. Rozhodně bylo nutné neustále šlapat.
Kájův teploměr ukazoval mnohem lepší teplotu než ráno. Hodnota se vyšplhala až na 14 °C. Osobně ho podezřívám, že přístroj zahříval svým dechem.
Pohodové zakončení akce pak nastalo v Romanově hospodě, kde jsme dostali skvělý guláš a pivo. Chuck s Emanem jeli zpět sice delší, zato horší cestou, přesto už seděli v hospodě a jedli, když zbytek party teprve dorazil.
Závěrem se omlouvám mužům, že pouze kvůli mě nemohli držet své obvyklé tempo a zároveň děkuji, že mě nezanechali někde v lese.
